Pohybový systém
Ve stáří dochází k úbytku jak svalové, tak kostní hmoty. Úbytek kostní hmoty často překročí hranici normy, čímž vzniká osteoporóza. V důsledku toho jsou kosti lámavější, ochranná funkce svalového aparátu menší a dochází k častějším zlomeninám. Za typické osteoporotické zlomeniny považujeme kompresivní zlomeniny obratlů, zlomeniny distálního předloktí a zlomeniny proximálního femuru (tedy zejména tzv. krčku kyčelní kosti).
Dalším problémem je tzv. sarkopenie, čímž rozumíme úbytek svalové hmoty a v důsledku toho i svalové síly. V současné době jsou zkoumány mechanismy, které by mohly přispívat ke vzniku sarkopenie. Rizikovými faktory jsou mimo jiné nedostatečná aktivita, oxidativní stres (zvýšená koncentrace kyslíkových a dusíkových radikálů) nebo chronický zánět. Velký podíl na oddálení involučních změn svalu bude mít pravděpodobně dostatečná výživa a přiměřená svalová aktivita.
Výživa ve stáří
Zatímco lidé středního věku trpí často obezitou, staří (zejména velmi staří) lidé jsou ohroženi spíše podvýživou. Ta může mít příčinu sociální (osamocenost, chudoba, nepřiměřené šetření atd.) nebo může být důsledkem změny zdravotního stavu – chronických vysilujících onemocnění, patologie či významné involuce (zmenšení) zažívacího traktu.
Se stoupajícím věkem dochází v organismu k fyziologickým změnám, které ovlivňují metabolické procesy ve stáří. Dochází ke snížení netukové hmoty těla a stoupá podíl tukové tkáně, především hromaděním tuku v centrálních orgánech. Podíl svalové hmoty na celkové hmotnosti klesá s věkem. Mezi 20 a 30 lety činí 30 %, ve věku 70 až 80 let klesá až na 15 %.
Proč je to problém? Svalstvo je zdrojem aminokyselin potřebných pro mírnění akutní fáze zánětu, k reparaci tkání, a jako zdroj energie při stresu. Energetická potřeba ve stáří se mění v závislosti na změnách složení těla, tělesné aktivity nebo funkční schopností organismu. Bazální energetická potřeba (tedy rozdíl mezi hodnotou v mládí a ve stáří) činí 200 kcal na jeden den. Rozdíl v energii spotřebované na denní aktivity činí 400 až 500 kcal za jeden den.
V příjmu živin se dále uplatňují změny funkce jednotlivých orgánů i regulačních mechanismů. V gastrointestinálním traktu je to ztráta chrupu, snížená funkčnost svěrače, snížení sekrece trávicích šťáv, ochablost bránice, změny střevních klků, častá bakteriální dysbalance nebo snížená vnímavost receptorů rekta na naplnění.
Ve stáří mají vliv na snížený příjem potravy i změny v endokrinní regulaci (tedy změny sekrece gastrointestinálních hormonů). Hladina leptinu produkovaného tukovou tkání klesá, což je signálem pro hypothalamus k zapojení mechanismů pro snížení příjmu potravy, a naopak zvýšení metabolické rychlosti. Dalším regulátorem příjmu potravy je oxid dusnatý a cholecystokinin. Snížená tvorba oxidu dusnatého ve stáří způsobuje předčasnou relaxaci žaludku a tím i pocit nasycení. K pocitu sytosti ve stáří přispívá cholecystokinin, který má přímý vliv na tlak v částech zažívacího traktu předcházejících žaludku. V civilizovaných zemích dochází ke dvěma třetinám úmrtí v souvislosti se stravovacími návyky. Velký podíl tvoří lidé obézní, ale bohužel i lidé s podvýživou.
Holmerová I, Jurašková B, Zikmundová K: Vybrané kapitoly z gerontologie. Praha, EVerlag, 2007.
Kubešová H., Weber P., Meluzínová V. et al.: Změny stárnoucího organismu z hlediska patofyziologie.
Česká geriatrická revue. 2005; 3(1): 18–23
