S nadměrnou konzumací tuků vzrůstá v populaci i výskyt dyslipidémií. Ty jsou mimo jiné významným rizikovým faktorem onemocnění srdce a cév. Abnormálně zvýšené hladiny lipoproteinů a lipidů v krvi se označují jako dyslipidémie. Vznikají při poruchách metabolismu (látková přeměna) lipidů v organismu, podmíněných geneticky (primárně), způsobených některým dalším onemocněním (sekundárně) nebo nadměrným příjmem tuků v potravě. Na začátku je potřeba vysvětlit některé základní pojmy. Cholesterol je látka nezbytná pro normální fungování organismu, součást membrán všech živočišných buněk a výchozí látka pro tvorbu některých hormonů a žlučových kyselin (nutné pro trávení tuků ve střevech). V organismu je v určitém množství i syntetizován. Triglyceridy – fungují v organismu jako zásobní forma energie a jsou hlavní složkou všech olejů a tuků. Tuky jsou v organismu transportovány ve formě lipoproteinových částic, obsahujících kromě různých typů lipidů např. i specifické proteiny (bílkoviny). Existují různé formy lipoproteinových částic, které se liší typem a množstvím jednotlivých strukturních složek, tvarem a velikostí. Mají různé funkce – např. transportovat tuky přijaté s potravou ze střeva do krve, z krve potom do jater, kde jsou zužitkovány, a naopak. Z nejznámnější typů lipoproteinů uvádím tzv. LDL a HDL částice, někdy také zjednodušeně nazývané jako LDL a HDL cholesterol. Dostatečné hladiny HDL částic jsou pro organismus žádoucí, neboť se uplatňují při transportu cholesterolu ze tkání a krve do jater, kde je zužitkován. LDL částice naopak přenášejí lipidy z jater do krve a jejich zvýšené hladiny jsou nežádoucí. Součty koncentrací LDL, HDL a dalších typů lipoproteinových částic v krvi jsou udávány jako hladina celkového cholesterolu v krvi.
Dyslipidémie lze dále dělit na hypercholesterolémie, hypertriglyceridémie a kombinované hyperlipidémie. Dané stavy je třeba účinně léčit, neboť mají význam v rozvoji onemocnění
srdce a cév, která následně vedou až k srdečnímu infarku, mozkové mrtvici nebo poruchám prokrvení dolních končetin. Vznikají na podkladě patologických zánětlivých změn ve stěne
cév, které vedou k jejich zužování a ž úplnému ucpání (ateroskleróza). Samotné zvýšení hladin triglyceridů je rizikovým faktorem především pro rozvoj pankreatitidy (zánět slinivky)
a steatózy ( ztukovatění) jater s narušením jejich funkce. V převážné míře jsou hyperlipoproteinémie způsobeny nezdravým životním stylem, tedy nadměrným příjmem alkoholu, tuků a sacharidů (cukrů) v potravě, nedostatkem pohybu a kouřením. Hlavním bodem v terapii poruch hladin krevních lipidů je tedy dieta, pravidelná pohybová aktivita a nekouření. Pokud nejsou pro snižování koncentrace tuků v krvi daná opatření dostatečná, je nutné zahájit terapii léčivy. I při jejich užívání je však nezbytné dietu dále dodržovat, jinak je léčba nedostatečná a pro organismus nadměrně zatěžující. Pokud je terapie hyperlipoproteinémie jednou zahájena, bývá již většinou celoživotní, což může být pacientem vnímáno negativně. Nicméně pozitiva pro něj jednoznačně převažují a včasná, dobře vedená léčba ho ochrání před předčasným úmrtím např na srdeční infarkt.
Pro úplnost uvádím orientační hodnoty hladiny krevním lipidů a lipoproteinů, které jsou považovány za normální. Hodnoty jsou však neustále upravovány s tím, jak postupuje
vědecké poznání a objevují se nové informace o různých typech onemocnění i možnostech jejich léčby. Existují i různá doporučení jakých cílových hladin je třeba při terapii
hyperlipoproteinémií dosahovat.
celkový cholesterol < 4,5 mmol/l
LDL cholesterol < 2,5 mmol/l
HDL cholesterol > 1 mmol/l (muži), > 1,2 mmol/l (ženy)
triglyceridy < 1,7 mmol/l
Autor: PharmDr. Tereza Hendrychová, Ph.D.
