facebook Zvětšit písmo A A A

Antihypertenziva (látky pro léčbu vysokého krevního tlaku)

V současné době by měla být léčba vysokého tlaku krve, je-li to s ohledem na celkový
zdravotní stav pacienta a další užívaná léčiva možné, zahajována látkou ze skupiny blokátorů
vápníkových kanálů (např. amlodipin, nitrendipin, felodipin) nebo ACE-inhibitorů (např.
ramipril, perindopril). Blokátory vápníkových kanálů dilatují (rozšiřují) cévy v určitých
oblastech krevního řečiště, což vede ke snížení tlaku krve. Dvě látky z dané skupiny léčiv
(verapamil a diltiazem) navíc snižují srdeční frekvenci, což je předurčuje k použití především
u hypertoniků se současně přítomnou poruchou srdečního rytmu. Mezi hlavní nežádoucí
účinky blokátorů vápnikových kanálů patří otoky kotníků a bolesti hlavy. 
ACE-inhibitory snižují zadržování vody a sodíku v organismu, dilatují cévy a mají
výrazný ledviny-chránící účinek. Především pro něj jsou hojně využívány u diabetiků, kde
mají schopnost snížit riziko rozvoje tzv. diabetické nefropatie (poškození drobných cév ledvin
způsobené zvýšenou hladinou cukru v krvi). Možným nežádoucím účinkem, pro který
nemohou být u některých pacientů použity,  je suchý kašel. Podobně, jen jiným
mechanismem, fungují i sartany (např. telmisartan, losartan). Ty jsou indikovány především,
působí-li pacientovi ACE-inhibitory kašel. Tři výše uvedené skupiny látek snižujících krevní
tlak mají oproti dvěma následujícím skupinám obrovskou výhodu ve svém neutrálním (v
případě některých látek dokonce až pozitivním) metabolickém účinku - tzn. neovlivňují
negativně např. hladiny cukru, lipidů nebo kyseliny močové v krvi.
Mezi základní léčiva v terapii hypertenze stále patří diuretika. Působí zvýšené
vylučování vody a, mimo jiné, především sodných iontů z organismu. Tím dojde ke snížení
náplně cévního řečiště a poklesu krevního tlaku. Nejužívanějšími diuretiky v dané indikaci
jsou hydrochlorothiazid a indpamid. Druhá jmenovaná látka má v porovnání s
hydrochlorothiazidem méně nežádoucích účinků, především nižší riziko nárůstu hladiny
cukru a kyseliny močové v krvi. Silnějším diuretikem, které lze využít i u pacientů se sníženou
funkcí ledvin je furosemid. Dále se někdy v kombinaci s výše zmíněnými léčivy užívají tzv.
draslík šetřící diuretika (např. amilorid, spironolakton), která působí preventivně proti
nadměrným ztrátám draslíku močí, ke kterým často při terapii diuretiky dochází. Ideálně by
měl pacient, který je užívá pravidelně docházet na kontroly hladin iontů v krvi. Diuretika se
obecně užívají ráno, aby pacient nebyl obtěžován častým močením v noci. Ve specifických
případech (např. noční dušnost při srdečním selhávání) jsou aplikována na noc. I když se to
zdá paradoxní, i člověk, který užívá diuretika, by měl dodržovat dostatečný pitný režim
(pokud navíc netrpí např. nedostatečností ledvin)! Ten je totiž nedílnou součástí terapie
hypertenze.
Standardem v léčbě vysokého krevního tlaku se staly i beta-blokátory. Zablokováním
specifických receptorů v srdci snižují srdeční frekvenci, což se projeví nejen snížením tlaku
krve, ale i např. lepším prokrvením srdečního svalu nebo antiarytmickým efektem. Patří sem např. nebivolol, betaxolol nebo carvedilol. Dané látky mají spoustu kontraindikací (stavy, kdy
nemohou být použity), ale i výhod. Lékař by měl vždy důkladně zvolit vhodnou látku přímo
pro konkrétního pacienta. U některých lidí mohou např. způsobit až bradykardii (výrazný
pokles srdeční frekvence), zvláště v kombinaci s dalšími látkami s podobným efektem
(např. verapamil, diltiazem- viz níže.), poruchy prokrvení dolních končetin, zvýšit riziko
astmatického záchvatu u astmatiků, zamaskovat příznaky nebezpečně nízké hladiny glukózy
v krvi u diabetiků nebo poruchy spánku. I přes dané nežádoucí účinky však patří k lékům
výrazně zvyšujícím kvalitu i délku života pacientů s hypertenzí. Zajímavostí je, že je lze užít i
v terapii některých pacientů s migrénou.
Při nedostatečném efektu nebo kontraindikaci léčiv z předchozích skupin se užívají
látky působící přímo v centrálním nervovém systému - rilmenidin,
moxonidin nebo methyldopa. První dvě jmenované látky se s výhodou používají u pacientů se
současně přítomnou psychickou tenzí nebo s  metabolickým onemocněním (např. cukrovka).
Methyldopu lze užívat v těhotenství. Dále lze v kombinační léčbě využít látky, které se užívají
i v terapii nezhoubného zbytnění prostaty,  např. doxazosin. 
Jak už bylo řečeno výše, látky z různých skupin se při léčbě hypertenze většinou
kombinují, protože uspokojivých výsledků hodnot krevního tlaku se dosahuje zpravidla až
dvou-, či troj-kombinací léčiv. Při začátku terapie hypertenze může dojít u citlivých jedinců
k vyšší únavě nebo malátnosti vlivem snížení tlaku krve. To však během pár dní vymizí. Léčiva
na vysoký krevní tlak by měla být užívána vždy přibližně ve stejnou denní dobu a nemocný
by neměl nikdy dávku léku vynechávat! Při náhlém vysazení může totiž ve vzácných
případech dojít až k tzv. hypertenzní krizi (nebezpečnému prudkému nárůstu krevního
tlaku). Léčba hypertenze bývá většinou celoživotní, pokud má být však medikace vysazena,
je nutno, činit tak postupně.

Autor: PharmDr. Tereza Hendrychová, Ph.D.


Poradna


Vložit nový dotaz  |  Zobrazit vše  |  Sbalit vše