facebook Zvětšit písmo A A A

Jak může obec usnadnit život „svým“ seniorům?

Česká populace stárne, a ještě nikdy v historii u nás nežilo tolik seniorů nad 65 let, jako je tomu nyní. Lidé se přitom častěji stěhují z měst a nejstarším krajem tak už není Praha, jak tomu tradičně bývalo, ale v poměru seniorů vede kraj Královéhradecký před kraji Zlínským, Plzeňským a Olomouckým. Znamená to mimo jiné, že by se obce měly začít výrazněji zasazovat o zkvalitnění života seniorů na svém území. Možnost žít co nejvíce samostatně – i přes nejrůznější komplikace – je totiž jedním ze základních předpokladů aktivního stárnutí.

Mobilita a doprava: Vše začíná odstraněním bariér

Jedním z nejdůležitějších faktorů pro aktivní stárnutí je mobilita a doprava, a to v nejširším slova smyslu. Zdaleka tedy nejde jen o existenci autobusové linky, která nás dopraví tam, kam potřebujeme. Vše začíná odstraněním bariér, které nemusí ve výsledku sloužit pouze seniorům. Jde třeba o vytvoření cyklostezek nebo širokých chodníků, na které budou moci bez problémů vjet i lidé na invalidních vozících. Cyklostezky samozřejmě kromě nich mohou využívat cyklisté, široké chodníky ocení matky s kočárky nebo s dětmi. Mimochodem, právě vozíky mají v Česku stále nádech nešťastné události, zdravotního postižení. Uvědomme si ale, že stáří přináší i mnohem běžnější problémy, jako je artróza nebo ochabnutí některých svalů, a potom je vhodné mít k dispozici elektrický „skútr“, který jednak dobře vypadá, ale hlavně je v podobných situacích velmi praktický. Zatímco na západ od nás jsou podobné vozíky poměrně běžné, u nás je potkáváme zatím zřídka. A jedním z důvodů, proč nejsou tolik rozšířené, jsou právě bariéry. Abychom nebyli nespravedliví – v řadě obcí se dnes situace rapidně zlepšuje, je ale potřeba myslet právě na podobné případy, jaké jme zmínili výše. Často je sice opraven chodník, vybudován zkosený nájezd, jen aby se zjistilo, že je vše příliš úzké na to, aby se zde vyhnul vozík a kočárek. Další fází překonávání bariér je samozřejmě hromadná doprava. „Autobus, který spojuje pro seniory důležitá místa – polikliniku, obchody, obecní či městský úřad – mají už v řadě pražských městských částí. O vybudování města bez bariér se jako první začali snažit třeba v Novém Boru, Hlučíně, Uničově a dalších. Příkladů dobré praxe je spousta,“ říká ředitelka Gerontologického centra v Praze 8 MUDr. Iveta Holmerová, Ph.D.

Společenský život: Nabídnout, ale nenutit


I když se nad tím můžeme podivovat, je vnímání seniorů v Česku poměrně negativní. Schválně si zkuste vzpomenout, v jakém kontextu se o seniorech píše v médiích, v jakých souvislostech se o důchodcích zmiňují politici. Starší lidi u nás podle průzkumů (např. Eurobarometr) vnímáme dokonce výrazně negativněji než v jiných evropských zemích. Nepříznivě u nás na občany nad 55 let pohlížejí dvě třetiny zbytku populace, zatímco v ostatních zemích je to v průměru jen jedna třetina. Senioři přitom potřebují solidaritu ze strany mladších generací a naopak, mladší generace potřebují respekt ze strany starších. Pohled na svět, že „staří jsou zbyteční“ a „mladí drzí a nevychovaní“, určitě není ideálním východiskem k aktivnímu a důstojnému stárnutí. Neznamená to ale, že lidé u nás nepomáhají, nejsou aktivní. Spíše o tom z přirození skeptičnosti nebo nedůvěry v sebe samotné nemluví, nepyšní se třeba tím, že jsou dobrovolníky. Ani to často nevnímají jako něco, co by bylo hodné ocenění. Z průzkumů přímo „v terénu“ (jeden z nich provádí právě Gerontologické centrum v Praze 8) vyplývá, že neexistuje příliš organizovaných dobrovolnických aktivit, na druhou stranu je ale spousta lidí, kteří ve svém okolí pomáhají. Také jejich podpora je v zájmu obcí, které mohou využít jejich energie a entuziasmu a zároveň tak získat možnost, jak nenásilně oslovit starší lidi, kteří v nich žijí. „Naše společnost je poznamenaná desetiletími totality, nitky spolkového života první republiky byly spolehlivě zpřetrhány a jen těžko se na ně navazují. To platí zejména pro generaci stávajících seniorů, kteří ještě velmi dobře pamatují různé formy sdružování, do kterého byli víceméně nuceni, nabubřelé prezentování pracovních úspěchů nebo aktivity typu účasti v prvomájovém průvodu. Taková generace se asi nebude příliš hrnout do nějakého sdružování, spolkaření, a pokud dělají něco dobrého, tak spíše jen skrytě a tiše, bez snahy o ocenění,“ vysvětluje MUDr. Holmerová.


Poradna


Vložit nový dotaz  |  Zobrazit vše  |  Sbalit vše